Holky a instituce. Ať můj domov lehne popelem.

Detailní popis produktu

Kniha zahrnuje dvě prózy Darji Serenkové – Holky a instituce a Ať můj domov lehne popelem. První vyšla v roce 2021 v Moskvě a vypráví o práci žen ve státních kulturních institucích. Je to neviditelná práce neviditelných žen, které si bez ohledu na věk nechávají říkat holky a sami se s tímto shovívavě urážlivým označením trpně identifikují. Autorka vychází z vlastní zkušenosti i zkušeností svých mlčících kolegyň proměněných v jedno nerozlišné tělo. Popisuje každodenní rutinu, podnikové večírky k Mezinárodnímu dni žen, plnění absurdních nařízení i falšování výkazů, ale především střet svobodného člověka se státem. Díky ženské solidaritě, díky nemožnosti reglementovat ženské tělo „holky“ v tomto střetu dočasně vítězí.

Ne však v druhé próze, která jakékoli pokusy měnit systém zevnitř ruší; přesněji ruší je válka, která je tu nejen pozadím, ale i hybatelkou děje. Serenková tuto prózu rozepsala v posledních patnácti dnech před ruskou invazí na Ukrajinu v cele, kde si odpykávala dvoutýdenní trest. Vydala ji v roce 2023, v exilu. V nevelkých fragmentech, které mísí prózu s poezií, v ní střídá popis vězeňské každodennosti s reflexí vlastního psaní i situace po 24. únoru 2022. Neskrývaně zaujatě vypovídá o životě dnešní ruské mladé tvůrčí opozice, o tom, že také její existenci převrátila válka vedená i jejím jménem. Jako by ony „holky“ z první prózy už nebojovaly jen se svými nepatrnými „institucemi“, ale s celým státem. To ony v druhé próze stojí v osamělých demonstracích, v cele rozbalují balíčky ze svobody, chystají se do emigrace nebo se skrývají před státní bezpečností.

 Darja Serenková (1993) je ruská básnířka, feministická aktivistka a akční umělkyně. Narodila se v Chabarovsku, vyrůstala v Omsku, odkud po střední škole odjela do Moskvy, kde vystudovala Literární institut Maxima Gorkého. Pracovala v moskevské městské knihovně Nikolaje Někrasova a řídila městskou galerii Peresvetov pereulok. V roce 2017 vydala básnickou sbírku Tišina v bibliotěke (Ticho v knihovně), v níž osobní a tělesné spojuje se sociálními tématy. Do širšího povědomí se dostala díky akci Tichij piket (Tichá demonstrace) – od března 2016 jezdila denně metrem s novým plakátem na politické, lidskoprávní nebo feministické téma. Cílem akce byla spontánní interakce s okolím, které na provokativní výpovědi přirozeně reagovalo – ne nutně násilím, často i se zájmem a pochopením. Tichá demonstrace přestávala být tichá a měnila se v rozhovor. V roce 2020 pod názvem #tichijpiket vyšla knižní dokumentace této akce.

Na jaře 2021 se Serenková zapojila do moskevské komunální politiky, pracovala v předvolebních štábech několika opozičních kandidátů. V únoru 2022 byla zatčena za demonstraci symboliky spojené s volební strategií prosazovanou Alexejem Navalným a uvězněna na patnáct dní. V cele si vedla deník, ze kterého vyrostla próza Ať můj domov lehne popelem.

Krátce po ruském útoku na Ukrajinu Serenková spoluzaložila hnutí Feministický protiválečný odboj, které se snaží šířit v Rusku pravdivé informace o válce a vtáhnout do boje proti ní širší veřejnost. Tato horizontální struktura má své „agent*ky“ v Rusku i za jeho hranicemi. Serenková ji koordinuje z emigrace. V lednu 2023 ruské ministerstvo spravedlnosti Darju Serenkovou zařadilo na seznam tzv. zahraničních agentů, od května 2026 její jméno figuruje také na seznamu „extremistů a teroristů“.